4 důvody, proč nechceme být sami sebou

7. května 2016 v 12:34 | N. |  Vše o autentickém oblékání
Řekla bych, že už mám jakousi deformaci z povolání. Sleduji lidi na ulici. Ne, nejsem detektiv. Dívám se, co mají na sobě. Většinou sleduji hlavně ženy, protože u mužů je uniformita ještě zoufalejší, ale abych byla fér, občas zahlédnu i dobře oblečeného muže a mám z toho radost. Jsem zvyklá na to, že mnoho lidí tvrdí, že je oblečení povrchní, aby měli nějaké ospravedlnění pro to na něj (lidově řečeno) kašlat. Samozřejmě jsou i lidé, kteří v zájmu rebelie proti módě a povrchní společnosti nosí velmi zajímavé kreace - a to je jen dobře. Trocha pestrosti na ulicích, hurá! A když už jsem zmínila ty muže, myslím, že pokud chtějí ženy zaujmout měli by myslet na oblečení i oni. Nemusí být oblečeni dle posledních trendů, jen vkusně a vyjádřit tím, kdo jsou. Některé ženy se ohlíží za byznysmeny v obleku, některé za metalisty, některé za sportovci a jiné třeba za přírodními typy s dredy a košilí z biobavlny. A to je v pořádku a skvělé, protože pak hned ví, jestli mají něco společného (pokud to není jen póza). To je důvod, proč pořád píši o autentickém oblékání.

Co se týče žen, tam bývá pestrost větší, už proto, že máme navíc na výběr mnoho druhů šatů a sukní a topů, ne jen kalhoty, trička a košile, ačkoli ty se dnes nosí i u žen. V minulosti tomu tak nebylo, ale i když obdivuji mnoho stylů z minulosti (nebo alespoň jejich části), jsem ráda, že v této době nenosí všechny ženy barokní šaty, ale máme větší pestrost. Pokud se tedy umíme vymanit z vlivu trendů a ze snahy zapadnout. A nejsme líné. A nenecháme se ovlivnit okolím. Jenomže se to stává.



Proč někdy potkávám krásné sladěné dámy nebo romantičky nebo jinak harmonické slečny a paní a jindy narážím na samé kombinace tričko/džíny/šusťáková bunda? Proč se "poletuchy" snaží být dámami (bez urážky, poletucha je takové moje označení pro svobodné autentické ženy, které se chtějí smát, pobíhat a nadávat, když jim něco spadne a trápí se, pokud mají splňovat chování dámy - které je zase jiným ženám přirozené)?

Proč se vymlouváme na to, že na oblečení nezáleží, že nemáme vkus a/nebo styl, že "nosti tohle je praktičtější a pohodlnější" (i když to k nám vůbec nesedí) a proč (nejen oblečením) žijeme životy cizích lidí?



Bojíme se, že budeme divní a lidé nás nepřijmou

Ať už to vzniklo v dětství (nejčastěji) nebo později, někdo nám říkal věci typu: Jak to vypadáš? To nemyslíš vážně! Takto oblečený/á přece nemůžeš jít ven! Co by si lidé pomysleli? Takové a podobné "dobře míněné rady" rodiny jsou často důvodem, proč nám připadá, že náš styl není v pořádku a dělali bychom s ním na ulici ostudu. Pravdou je, že náš styl nepřipadal v pořádku těm, kteří nám takové věci říkali. To však nevypovídá nic o tom, co si budou myslet všichni ostatní. Nikdy se nezavděčíte všem a budou zde lidé, kterým se nebude líbit, jak se oblékáte, jak se chováte, co říkáte, co si myslíte a co děláte. Vždycky vás bude někdo kritizovat. Jediná obrana na toto je být sám sebou bez ohledu na ně. Ano, někteří lidé vás nebudou mít rádi. Jiní lidé vás zas nebudou mít rádi, když nebudete sami sebou. Nakonec si nevyberete, vždycky vás bude někdo nesnášet. Vždycky si někdo něco najde, protože ji jiný než vy. Ale věc se má tak. Pokud budete sami sebou, budou vás mít rádi lidé, kteří jsou jako vy a kterým se líbí, jací jste. Když sami sebou nebudete, budete žít v neustálé přetvářce, jinak vás opustí liéi, kteří mají rádi vaši masku, ne vás. Přetvařovat se je únavné. A osamělé. Takže vás prosím, kašlete na to. Nejen v oblečení, ale ve všem. A pokud musíte chodit v kostýmku, který nenávidíte, do práce - najděte si jinou práci, očividně je to práce pro typy, kteří jsou v kostýmcích a strohých pravidlech šťastní. Ne pro vás.




Bojíme se, že nedokážeme oblečení sladit a budeme vypadat špatně

Toto může být pro některé oprávněná obava. Samozřejmě jsou lidé, kteří naprosto nepoznají odstíny barev, natož které barvy se k sobě hodí. Jsou lidé, kteří nemají pro oblečení žádný cit, protože jejich talenty spočívají jinde. Vždycky se však můžete alespoň základy naučit, najmout si nějakého módního poradce, stylistu (ale pozor na ně, oblékají vás do toho, co se jim líbí, ne do toho, co se k vám hodí) nebo si přečíst pár knih z knihovny. Určitě se tam něco takového najde. Můj subjektivní názor je, že pokud nosíte to, co vám je přirozené, tak to umíte nakombinovat a sladit tak, aby to vypadalo určitým způsobem přirozeně. A tedy dobře. Pokud se budete stylizovat do bohémů, ale vůbec takoví nejste, budete se muset inspirovat těmi, co to mají přirozeně, kopírovat a velmi se snažit, aby to vypadalo dobře (nemáte-li talent stylisty), zatímco když budete mít svůj styl, tak to uděláte podle sebe a správně i bez inspirace. Pokud vás to baví, je samozřejmě skvělé se inspirovat a vymýšlet nové kreace, ale pokud ne, tak proč? Jestli jste sportovcem a zajímá vás jen praktičnost, tak jste v legínách a tričku naprosto v pořádku. Pokud jste romantický typ a nosíte to samé, nejspíš nebude problém to zkombinovat, ale uděláte špatný dojem. Druhá věc je, že jako romantický styl máte cit pro kombinaci romantického oblečení tak, aby bylo střídmé a hezké (to tak prostě romantičky mají, nic nepřeženou), cit, který sportovec NIKDY neokopíruje tak dobře, pokud se o módu nezajímá.



Bojíme se, že budeme vypadat zastarale, "out", jinak než ostatní

Moda je diktát. V České republice ne až tolik, ale jsou země, kde když je něco v módě, tak to nosí v nějaké verzi všichni. I tady jsou trendy, kterým se nevyhneme. Pamatuji si, když začala móda nosit všechno na bocích místo v pase, což dříve nebylo až tak obvyklé. Dneska mít kalhoty do pasu, vyjma kancelářských nebo společenských, není až tak běžné. Už se to pomalu vrací, někteří tyto pořád ještě "retro" věci nosí, ale před pár lety to bylo nemyslitelné. Stejně tak si většina lidí dnes neoblékne zvonové kalhoty, které byly za mého dětství docela normální. A tak se všeobecné trendy mění a lidé se musí přizpůsobovat. Nemusí. Ale dělají to, protože v obchodech je zkrátka jen to, co se nosí a najít něco jiného je kříž. Za švadlenou už dnes jde málokdo, hlavně mladí k tomu nevidí důvod, a šít umí jen menšina. Navíc na to není čas. A tak jsme odkázáni na to, jaké boty se nosí tuto sezónu a jaký styl oblečení. Pokud jste byli v minulých týdnech nakupovat, jistě si všimnete, že v obchodech střední až nižší cenové skupiny jsou samé věci inspirované etno stylem, Afrikou, apod. Volnější střihy, potisky, materiály, vše má jeden specifický styl. Ke komu patří, ten jásá. Lidé, ke kterým ne, nemají kde nakupovat. Občas najdete něco jiného, ale je to hledání jehly v kupce sena (ano, já měla štěstí a našla si romantickou květovanou sukni s krajkou, ale od té doby už zase nic...). Momentálně se mi nedaří sehnat boty dle mých představ, ty si nijak neušiji. A to už nemluvím o tom, že lodičky s přezkou jsou pravý unikát a jiné nosit nemůžu, protože mi všechny konfekční lodičky buď padají nebo mě dřou. No řekněte, kdo nemá podobný problém s nějakým kusem oblečení nebo obuvi? Že na sebe nic nesežene?

Ale zpátky k módě. Máme-li možnost nosit to, co chceme, ale zrovna se to nenosí, často to raději vzdáme než abychom přd kolegy, známími, rodinou a přáteli byli za toho, co nosí nemoderní oblečení. Mýlím se snad? Kdo si dnes obleče něco naprosto retro nebo nemoderního, něco třeba inspirované dobami dávno minulými, když už se to dávno nenosí? A nikdo jiný to také nenosí? Máme strach vyčnívat. Máme strach být "out". Jediným lékem na jedovaté poznámky lidí, kterým jsou rozdílní lidé trnem v oku, je sebejistota. Pokud nosíte, co chcete a jste na to patřičně hrdí, nikdo vás nemůže ponížit. Je to tak i s spoustou jiných věcí. Naší slabostí je to, za co se sami stydíme. Nikdy není rozumné vyrazit z domu v něčem, za co je nám trapně. Pokud se ve svém oblečení necítíme, lidé to na nás poznají. A ano, můžeme se ve svém oblečení "necítit" i když k nám stylově dokonale patří. Jen proto, že se bojíme "co lidé na to" a čekáme na ocenění nebo odsouzení. Jestli se to bude líbit, budu to dál nosit, když ne, tak ne. Jsme tak závislí na názoru ostatních, že se bojíme být sami sebou a nepřijatí. Jakmile se přestanete bát, doopravdy a upřímně přestanete, a bude vám záležet jen na tom, jak se vaše oblečení líbí VAM, nikdo už vám nemůže ublížit. Na hloupé poznámky zareagujete s klidem, cynismem nebo jednoduchým přiznáním. A pokud máte obavy, že jste to opravdu přehnali, radši se zeptejte co přesně se někomu na vašem oblečení nelíbí. Když řeknou, že vám to neladí, můžete se zamyslet. Když řeknou, že nesnáší proužky nebo něco není v módě, tak je to jejich problém, ne váš, ne?




Jsme jednoduše líní

"Nechce se nám nakupovat, nechce se nám kombinovat, nechce se nám nic vymýšlet. Vzít si džíny a jednobarevné tričko je jednodušší, než se snažit o nějaký osobitý styl a navíc nám na to nikdo nic neřekne." (To není tak úplně pravda, vždy se najde někdo, kdo bude chtít, abyste chodili oblečení zajímavěji, používali víc barev, ženy aby byly víc ženské...) K tomuto mám pouze jednu připomínku. Jste líní se o sebe starat. Ze všech důvodů, které vás vedou k tomu, že zanedbáváte svůj styl, je tento nejhorší. Jste líní se dobře obléknout. Hádám, že jste také líní pečovat o své tělo, o své zdraví, dobře se stravovat, najít si dobrou práci, vzdělávat se, věnovat se sobě. Na celém světě je pouze jeden člověk, za kterého máte plnou zodpovědnost, o kterého se musíte starat za všech okolností, jediný, kdo musí být na vašem prvním místě priorit. Ten člověk jste VY. Nikdo jiný se o vás nepostará. Nikdo jiný nezná vaše potřeby tak dobře, aby vám četl myšlenky. Vy a jen vy jste zodpovědní za svůj život a starat se o své tělo a zdraví a ano, i styl oblékání, je vaše povinnost. Jak chcete být šťastní, když se zanedbáváte a jste líní se o sebe starat? Takže doufám, že tuto výmluvu vyhodíte z okna jako první. Na oblečení záleží. Na VÁS záleží. Věnujte si maximální péči ve všem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama