Oblékám se autenticky pořád?

8. listopadu 2016 v 9:28 | Nerisa |  Vše o autentickém oblékání
Možná vás napadlo: To autentické oblékání zní hezky, vždy být oblečený podle toho, jaký jsem... ale jde to vůbec? A co ta autorka, jak tady píše, ta je pokaždé sama sebou? Tak pokud myslíte, že kážu vodu a piju víno a ještě vám to hodlám tajit, tak ne, neoblékám se autenticky za všech okolností. Je to moje cílová meta, bod, kam se chci dostat, ale jsem si vědoma toho, že tam jen tak nedojdu, protože návrat ke své vlastní jedinečnosti a podstatě není jednorázová záležitost. Je to proces. A může trvat opravdu dlouho, takže žádné obavy, pokud máte pocit, že "tam" ještě nejste. Já také ne.

Mám v sobě zakořeněný určitý perfekcionismus. Naučila jsem se některé věci, na kterých mi nezáleží, trochu "odfláknout", ale v jiných chci být za každých okolností dokonalá i přes to, že to tak úplně nejde. Přiznávám bez mučení, že autentické oblékání je jednou z nich. Opravdu chci vypadat pokaždé jako svoje pravé já, ale ne pokaždé se mi to daří. Těch důvodů, proč se někdy nedaří, je několik.


1. Náladovost
Někdy mám opravdu pocit, že obsah mé skříně je naprosto v pořádku a mám si co obléknout - a někdy stojím před skříní jako každá jiná a říkám si, že nemám nic na sebe. Resp., že nemám nic, co by odráželo mou aktuální náladu. Někdy jsem za čarodějnici, někdy trochu za dámu a někdy spíše princeznička. Takže se někdy třikrát převléknu a pořád nejsem spokojená. Jsem hodně náročná. Každý den chci, aby moje oblečení odráželo mé aktuální rozpoložení, aby bylo hezké, relativně praktické a dokonale sladěné (dle mého subjektivního pohledu - odjakživa jsem v kombinování barev velmi akurátní až nekreativní, rozčilují mě i hnědé kozačky k černému kabátu nebo punčochám). A když to tak není, dokážu mít zkažený celý den prostě jen tím, že moje oblečení není dle mých představ. Až takový vliv na mou náladu má. A tak se běžně stává, že zatímco někdy mám náladu na volnější tričko a nevadí mi, že mi nezvýrazňuje pas... jindy zase nejdu div v minišatech. A ne kvůli nějaké schůzce. Prostě jen abych se cítila dobře. Souvisí to také s ženskými cykly a hormony, ale o tom bude brzy samostatný článek :-)

Halloween, když mi bylo asi šestnáct. Nutno dodat, že asi do patnácti jsem takto chodila oblečená i normálně - tedy až na klobouk. Foceno (a upraveno) mou tehdejší kamarádkou.




2. Počasí a roční období
Většinu času jsem sukýnkové a šatičkové stvoření. Mimoto jsem také neuvěřitelně zimomřivá. Jakmile podzim trochu pokročí, je jedno, kolik mám na sobě vrstev oblečení. Jen zafouká vítr a klepu se jako osika. Je to až neuvěřitelné a někdy se ptám, jestli je to jen v mé hlavě, jak můžu být navlečená jako tučňák a stejně mi není ani o stupeň tepleji. Případně pokud mám špatné období, deprese, jsem nevyspaná nebo hladová, je mi zima ještě větší. A teď si mám obléknout punčošky a šatičky, když mě porazí každý chladnější vánek. To je zlé. Takže někdy, jakkoli se v tom necítím sama sebou, si vezmu kalhoty (a punčochy ještě pod ně) abych přežila pět minut čekání na zastávce, které je pro mě jinak nekončícím utrpením. Ať žije genetika, nulový podkožní tuk a nízký tlak. A druhá věc, kterou nesnáším, je déšť. Nesnáším, když jsem promoklá, prokřehlá, na hlavě trčící chomáč a tak podobně. Plus deštník je hrozně neskladná, mokrá a zavazející záležitost. Proto někdy mikina s kapucí vítězí nad romantickým kabátkem. A někdy zkrátka asi ani neexistuje vhodná zimní varianta oblečení, jaké bych ráda nosila. Každopádně mám odjakživa ráda kapuce, čím větší, tím lepší.



3. Nedaří se mi sehnat, co chci (nebo nemám jasnou představu)
I se všemi možnostmi, které se mi otevřely díky šití, občas neseženu to, co bych ráda nosila. Můj věčný problém jsou například kabelky. Prošla jsem různé obchody i Fler a nikde prostě nemají tu "moji" kabelku, jakou bych si představovala. Někdy mívám takový problém i s botami. Bohužel nejsem švec ani netvořím kabelky, takže opravdu nevím, kde ještě hledat. Tímto tedy inspirace pro ty, co umí vyrábět boty a kabelky, výroba na míru se vždy využije. Konkrétně bych chtěla kabelku do ruky s menšími uchy (jsem maličká, no), ale ne koženou, textilní. Se vzorem typu zámecké tapety, květinové ornamenty, zakroucené linie, barevně ideálně černo-fialovou. Je to neuvěřitelné, ale vážně jsem nic takového nesehnala. Všude jsou buď na rameno nebo moc velké nebo vyloženě ty klasické kožené a ty se mi nelíbí.

A pak jsou samozřejmě chvíle, kdy správně, po žensku, prostě nevím, co chci. Anebo neseženu vhodnou látku.

Mimochodem, jednu "kabelku" jsem ušila. Obyčejné žebradlo a k němu kalhoty a tuniku, když jsem jela na larp. Takže pokud vás zajímá, jak vypadám jako elf (bez tuniky, byla nahrazena kvůli horku) ... tu useknutou ruku pána za mnou mi snad odpustíte, nechci sem dávat jiné lidi bez jejich svolení a na ostatních fotkách mám hrozné vlasy, takže to je jasné, že je dávat na net nemůžu :-D




4. Nemám 100% jasno ve svém stylu
Čím déle se zabývám svým stylovým hledáním, tím menší váhu mívá tento bod, ale stále jsou chvíle, kdy prostě nevím. Našla jsem se v několika typologiích, některé typy i sama vytvořila, vím, kdo jsem, ale občas mám pocit, že pořád ještě tápu, třeba v nějakých detailech. Občas mám pocit, že mám v sobě několik osobností, které se do mého šatníku nepromítají dost. Třeba naprosto přesně vím, jaké boty a šperky jsou "moje", ale když dojde třeba na domácí nebo sportovní oblečení nebo halenky... někdy si říkám, že nikdy nebudu mít úplně jasno. Z části za to asi může mé nadšení pro různé styly, které se mi hrozně líbí, ale sama je nosit nemůžu. A stejně to někdy zkouším, abych věděla, jak se v tom budu cítit nebo jestli něco z nich lze přirozeně zakomponovat do mého stylu.


(cca před dvěma lety) v pracovním. Je vidět, že jsem z toho nadšená :-) Mimochodem, to zelenožluté co mi trčí zpod bundy je můj speciální svetr, který jsem pro jeho barvu nazvala brčálník. Byl to takový úlet, pořídit si svetr v podzimní zelenožluté barvě, která mi absolutně nesluší, ale stejně ten svetr miluju. Je to můj skřítčí svetr na práci nebo zachumlání se do něj doma, když je mi zima. Samozřejmě se mi krom džínů (které už nemám) nebo hnědých kalhot k ničemu nehodí, ale je teplý a má kapsy. Takže dokonalá ukázka stylového úletu :-)



5. Jsem jednoduše divná
Ke všemu tomu chaosu, který v sobě občas mám, lze přičíst fakt, že se mi nedaří najít kolonku, do které bych zapadla. Někdy mi již existující styly oblečení zkrátka nepřipadají dostatečné pro "popsání" mé osobnosti. V každé z typologií se najdu, ale to nic nemění na tom, že nikdy nesedí spolehlivě. Už proto, že se některé navzájem vylučují. Nemám to tak snadné, jako elegantní dámy, které se narodily pro kostýmky nebo sporťačky, kterým ke štěstí stačí softshellka. Myslím, že čím složitější je někdo osobnost, tím složitější má i hledání té své stylové osobnosti. Netvrdím, že třeba zmiňované dámy jsou jednoduché nebo nezajímavé... prostě se jen narodily jako ženy, které někam zapadají a mají na výběr také dost oblečení pro svůj typ. Já ne a z části možná i proto, abych právě pomáhala ostatním, kteří v sobě nemají jasno - díky svým zkušenostem a díky tomu, že vím, jaké to je - nevědět, kdo jste, kam patříte a jak svou jedinečnou osobnost ukázat, prosadit a obléknout. Někdo se najde hned a někdo potřebuje čas. Tak si ho dopřejte a nebojte se, že jste špatní jen proto, že to nemáte s hledáním sebe tak jednoduché. Pořád ještě jsem s vámi na jedné lodi (minimálně) já, pořád ještě někdy hledám.

Pasování prvňáčků v jedné nejmenované knihovně... aneb i princezny umí třímat meč, takže utíkejte, dětičky.


Záměrně jsem použila hlavně fotky, na kterých jsem oblečená jinak než normálně. Jednak proto, že jde o zajímavou dokumentaci toho, jak šaty mění člověka a jak různě vypadá stejná osoba v rozdílných stylech oblečení a pak také nemám skoro žádné fotky, kde bych byla normálně oblečená. Nikdy jsem si na focení nepotrpěla, pouze v něčem zvláštním stálo za to se nechat zvěčnit. Jestli chcete vidět, co nosím běžně, tak věci z eshopu opravdu nosím... příp. se možná časem nechám v něčem vyfotit, aby tedy čtenáři věděli, jak taková "stylová poradkyně" normálně vyhlíží :-)

A na závěr chci dát ještě jeden tip, který mi pomáhá se ve svém hledání posunovat. Pokud máte pocit, že nosíte několik různých stylů - a přitom jste k nim nějak došli vy jakožto k možnostem, co jste; nejsou okoukané od celebrit, přátel nebo rodičů nebo kohokoli, komu se chcete podobat či zavděčit - hledejte mezi těmi styly společné vodítko. Jaké prvky se ve všech těch outfitech vyskytují? Co je pro vás specifické? Pátrejte klidně jako po jehle v kupce sena, ale pravděpodobně něco najdete. Třeba určitý šperk, který nosíte vlastně pořád a ke všemu. K jakému stylu by patřil? Nosíte i něco jiného z toho stylu? Jak se v těch jiných věcech cítíte? Nebo třeba barvy. Nebo detaily, jako je krajka, knoflíčky, ... Hledejte a najdete. A já doufám, že společně najdeme nakonec i celý váš styl. A také, samozřejmě, že si jednou zcela ujasním ten svůj :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vénya Vénya | 8. listopadu 2016 v 19:21 | Reagovat

Jednoduše skvělý článek!A moc díky i za to, žes mi pomohla najít můj styl. Pokračuj v tom, co děláš, i ve vílím magazínu!

2 Nerisa Nerisa | Web | 11. listopadu 2016 v 15:17 | Reagovat

Díky, budu se snažit :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama